Vzpomínky Cassanovy

Píše se rok 1798 a na pochmurném zámku, daleko od jeho milovaných Benátek, se pomalu chýlí ke konci život jednoho z nejslavnějších mužů osmnáctého století. Muže, který procestoval celou Evropu, který se jednu chvíli topil v bohatství a stýkal s nejvlivnějšími lidmi své doby - papežem Klementem XIII., Voltairem, Rousseauem, Mozartem - aby to vše dokázal v mžiku zahodit a proměnit se v psance, chudšího než kostelní myš. Dobrodruha, který byl snad vším: houslistou, knězem, hráčem, vězněm, spisovatelem... Ale především a zejména milovníkem, svůdníkem, jemuž žádná žena neodolala. Jenže to všechno už je dávno, dávno pryč. Všechny, které znal a miloval, si už Bůh povolal k sobě, jediné, co mu ještě zbylo, jsou vzpomínky. Vzpomínky, které klade na papír ani ne tak v naději, že je bude někdo číst, jako spíš sám pro sebe, aby alespoň na chvíli, v duchu, unikl z nepříliš přátelského prostředí do jiného, vlídnějšího světa. A pak do jeho života náhle, nečekaně ještě jednou vstoupí žena: služka Edita, jejíž mládí a bezprostřednost dokážou ve starém muži vykřesat zdánlivě dávno uhaslou jiskřičku citu...